Georg Simmel

Georg Simmel
Narození	1. března 1858 Berlín, Prusko
Úmrtí	září 1918 (ve věku 60 let) Štrasburk, Německé císařství
Příčina úmrtí	rakovina jater
Povolání	filozof, sociolog a vysokoškolský učitel
Národnost	německá
Alma mater	Humboldtova univerzita
Období	filozofie 19. století Novokantovství Filosofie života
Témata	filozofie a sociologie náboženství
Významná díla	Sociology The Philosophy of Money
Manžel(ka)	Gertrud Simmel
Děti	Hans Simmel
Vlivy	Immanuel Kant Max Weber
Vliv na	Lewis A. Coser Mark Granovetter Georg Lukács Max Weber Barry Wellman Harrison White
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg Simmel (německy: [ˈzɪməl];1. března 1858 Berlín – 28. září 1918 Štrasburk) byl německý filosof, kritik a sociolog, představitel formální sociologie a filosofie života. Bývá řazen mezi „otce zakladatele“ moderní sociologie. Simmel byl jedním z první generace německých sociologů. Jeho novokantovský přístup položil základy pro sociologický antipozitivismus, který se ptá „Co je společnost?“ v přímé narážce na Kantovu otázku „Co je příroda?“^[1] a který představuje průkopnické analýzy společenské individuality a fragmentace. Podle Simmela kultura odkazuje na „kultivaci jednotlivců prostřednictvím vnějších forem, které byly objeveny v historii“.^[2] Simmel diskutoval společenské a kulturní jevy ve smyslu „forem“ a „obsahu“ a také přechodný vztah mezi nimi; forma se stává obsahem a naopak, závisí na kontextu. V tomto smyslu byl předchůdcem strukturálních stylů uvažování ve společenských vědách. S jeho prací o metropoli byl Simmel předchůdcem sociologie města, symbolického interakcionismu a analýzy sociálních sítí.^[2][3]

Simmel znal práce a myšlenky Maxe Webera a na téma osobní povahy psal způsobem, který připomíná sociologický koncept zvaný „ideální typ“. Obecně odmítal akademické standardy, nicméně filozoficky pokrýval témata jako emoce a romantickou lásku. Jak Simmelova, tak i Weberova nepozitivistická teorie ovlivnila eklektickou kritickou teorii frankfurtské školy.^[4]

Simmel byl neobyčejně plodný autor, do své smrti v září roku 1918 stihl publikovat 25 knih (z nichž některé přesahovaly 500 stran) a okolo 300 článků, recenzí a jiných textů.^[5] Mezi Simmelova nejslavnější díla dnes patří „Problémy filosofie dějin“ (1892), „Filosofie peněz“ (1900), „Metropole a duchovní život“ (1903), „Sociologie“ (1908), „Cizinec“, „Sociální hranice“, „Sociologie smyslů“, „Sociologie prostoru“, „O prostorové projekci společenských forem“ a „Základní otázky sociologie“ (1917). Rozsáhle také psal o filozofii Schopenhauera a Nietzscheho, stejně jako o umění, nepozoruhodněji ve své knize „Rembrandt: esej o filosofii umění“ (1916).